Na celé věci je smutné krom jiného to, že u nás mají větší sílu elektrikáři z ČEZ, než památkáři, a že stát si za památkovou péčí moc nestojí a ani do ní moc peněz nedává.

„Realita je ale úplně jiná. V historickém centru Prahy nikdy nešlo o střet vizí. Střetává se v něm spíš snaha dát rozvoji Prahy nějaká pravidla s úsilím za každou cenu z pražských památek a parcel co nejvíc vyždímat. Lépe než cokoliv jiného o tom svědčí řada razantních developerských projektů, které se v centru Prahy prosadily a realizovaly, aniž by to vzbudilo větší pozornost.“

Pokud v této zemi „SE projekty prosazují a realizují“ (zřejmě samočinně), a „v historickém CENTRU PRAHY NIKDY NEŠLO (komu?) o STŘET VIZÍ“ (koho?!), „střetává se v něm spíš SNAHA“ (koho?), jsou „DÁVÁNA rozvoji Prahy NĚJAKÁ (sic!) PRAVIDLA“ (kým?), „s úsilím ZA KAŽDOU CENU (…) co nejvíc VYŽDÍMAT“ (jiným slovem: normy, které slouží k okrádání!!?), „aniž by to vzbudilo větší POZORNOST“ (proboha koho?, a jak je to možné!?),
pak TO, CO zde žije, si zaslouží to, co má.

K pojmu „fasádismus“. Rýmuje se na „komunismus“.
Ten zřejmě taky „vyhovoval všem potřebám investora“.
Očividně tenkrát zdejší občané (tedy TO, CO zde tehdy žilo) taky „SI mohli myslet, že mají hezky opravený“ stát, chatu, chalupu.

Dnes jsou to tedy zase jen THEY, “investoři”, “developeři” (cizí jména), ale i ONI, “vedení”, “radnice”, no a po zbytku „volají“ (Halóó!) „dvě sdružení“.

A zbytek byl a je kde?
U piva?
A co zpívá?
Písničku: „Tra rá rá, co mé vóči nevidí, ni tvý sérdce nébolí…“